čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • chuj

etymologie editovat

Z polštiny. Další původ nejasný.[1]

podstatné jméno (1) editovat

  • rod mužský životný

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ chuj chujové
genitiv chuja chujů
dativ chuju / chujovi chujům
akuzativ chuje / chuja chuje
vokativ chuju chuje / chujové
lokál chujové chujech
instrumentál chujem chuji

význam editovat

  1. (nářečně, vulgárně) hajzl, blbec[1][2]
    • Copak nevíš, že tvůj soused je starý chuj?[3]
  2. (vulgárně) penis[4]

překlady editovat

  1. kretén (nadávka)
  2. pyj

synonyma editovat

  1. čurák, kokot

související editovat

slovní spojení editovat

fráze a idiomy editovat

podstatné jméno (2) editovat

  • rod mužský neživotný

význam editovat

  1. souhrnný název dvou jazyků mayské jazykové skupiny

polština editovat

výslovnost editovat

homofony editovat

podstatné jméno editovat

  • rod mužský

skloňování editovat

Substantivum singulár plurál
nominativ chuj chuje
genitiv chuja chujów
dativ chujowi chujom
akuzativ chuja chuje
instrumentál chujem chujami
lokál chuju chujach
vokativ chuju chuje

význam editovat

  1. (vulgárně) penis[5]
  2. (vulgárně) nadávka[5]

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „chuj“, s. 230.
  2. http://www.hornicky-klub.info/slovnik.php?akce=slovo&id=424
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 BAJGER, Kryštof, a kol. Sprostě v 6 jazycích. Slovník vulgarismů. Praha : Agave, 2005. 189 s. ISBN 80-86160-89-0. S. 17.
  4. BAJGER, Kryštof, a kol. Sprostě v 6 jazycích. Slovník vulgarismů. Praha : Agave, 2005. 189 s. ISBN 80-86160-89-0. S. 51.
  5. 5,0 5,1 http://www.miejski.pl/slowo-Chuj