cikáně

Možná hledáte Cikáne nebo cikáne.

čeština

výslovnost

• IPA: [t͡sɪkaːɲɛ]

dělení

• ci-ká-ně

varianty

• cikánče
• (zastarale, nářečně) cigáně

etymologie

Od slova cikán.

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	cikáně	cikáňata
genitiv	cikáněte	cikáňat
dativ	cikáněti	cikáňatům
akuzativ	cikáně	cikáňata
vokativ	cikáně	cikáňata
lokál	cikáněti	cikáňatech
instrumentál	cikánětem	cikáňaty

význam

1. cikánské dítě
   • Cikáni a cikánky jdou pak za cikáňaty a připojí svou prosbu k prosbě cikáňat.
   • Já slíbil svaté církvi, respektive jejímu generálnímu plnomocníkovi v Stražicích, páteru Malčickému, jménem cikáněte, že se odříká satanáše, že přijímá víru katolickou, že chce býti spaseno atd., načež mu vložil velebníček do malé hubičky svěcenou sůl, po níž se cikáně ušklíblo a dalo do vřískavého pláče a křiku, z čehož jsem soudil, že mu požitky z kuchyně naší svaté církve chutnají mnohem méně než cumlíček, jejž mu ustrojila něžná jeho kmotřička.
2. (zastarale, expresivně) dítě vůbec
   • U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!“

související

• cikáňátko
• cikánek
• cikánečka