To vyjde v děvic vonném reji ta slavná jara královna, má plná růže, prostřed květů, a všem se krásou vyrovná.[1]
Neběží bílá děvice tou dvojí řadou stromů? Nevolá nikdo ze srdce „Ej, Janko, vrať se domů“?[2]
Věž v úctě naklonila čelo, dům střechu smek’ jak čepici, a stará chatrč poskakuje, jako by zmladla v děvici.[3]
Z daleka mu svitla děvic dvorních sborem jako lilie ve shluku pestrých květů a též ona prvním rozeznala zorem ve skupině pánů svého zasnoubence, an z nich vynikal jak orel nade ptence.[4]
