dříč

čeština

výslovnost

• IPA: [dr̝iːt͡ʃ]

dělení

• dříč

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dříč	dříči
genitiv	dříče	dříčů
dativ	dříči / dříčovi	dříčům
akuzativ	dříče	dříče
vokativ	dříči	dříči
lokál	dříči / dříčovi	dříčích
instrumentál	dříčem	dříči

význam

1. (expresivně) ten, kdo dře (tvrdě, pilně, usilovně pracuje)

synonyma

1. pracant

související

• dříčův