dedukce
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [ˈdɛdukt͡sɛ]
dělení
editovat- de-duk-ce
etymologie
editovatZ latinského deductio odvozeného ze slovesa dēducĕre — vyvodit, vyvést; odvodit, vyvozovat, které z ducĕre. Srovnej např. francouzské déduction, italské deduzione, dále např. slovenské konduktér, české redukce, producent, indukce apod.
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | dedukce | dedukce |
genitiv | dedukce | dedukcí |
dativ | dedukci | dedukcím |
akuzativ | dedukci | dedukce |
vokativ | dedukce | dedukce |
lokál | dedukci | dedukcích |
instrumentál | dedukcí | dedukcemi |
význam
editovat- myšlenkový proces, např. detektivní metoda, spočívající ve vyvozování závěrů či závěru z přímých i nepřímých indicií
- S případy podvodů s otcovstvím se setkaly radnice už před lety, třeba v Krupce na Teplicku. Úřednice však zdůrazňují, že vždy jde jen o jejich dedukci, o testy otcovství žádná z radnic nepožádala a neexistuje tak důkaz, který by potvrdil, že za otce novorozenců se účelově vydává některý z důchodců.[1]
- Sherlock Holmes je mistr rozumu, logiky a dedukce. Při řešení případů je schopen zrekonstruovat celou událost na základě malého množství důkazů či jevů, pro jiného člověka nezřejmých až nepostřehnutelných. (Správně by se u něj mělo hovořit spíše o indukci či abdukci, že?)
- (v logice, v matematice) proces usuzování, ve kterém se od předpokladů (premis) dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícímu, přičemž odvozování je jisté, nikoliv jen pravděpodobné. Jeden ze základních postupů dokazování v těchto disciplínách, pro provedení důkazu.
překlady
editovat- metoda přemýšlení či detektivní práce
- němčina: Ableitung ž
- ruština: дедукция ž
- řečtina: παραγωγικός λογισμός m
související
editovatpoznámky
editovat- ↑ JANOUŠ, Václav. Trik na sirotčí důchod: otcem se stanoví vetchý děda. Úřady to nezpochybňují. iDNES.cz [online]. 2019-03-22 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.
externí odkazy
editovatČlánek Dedukce ve Wikipedii