čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈdɛdukt͡sɛ]

dělení

editovat
  • de-duk-ce

etymologie

editovat

Z latinského deductio odvozeného ze slovesa dēducĕrevyvodit, vyvést; odvodit, vyvozovat, které z ducĕre. Srovnej např. francouzské déduction, italské deduzione, dále např. slovenské konduktér, české redukce, producent, indukce apod.

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ dedukce dedukce
genitiv dedukce dedukcí
dativ dedukci dedukcím
akuzativ dedukci dedukce
vokativ dedukce dedukce
lokál dedukci dedukcích
instrumentál dedukcí dedukcemi

význam

editovat
  1. myšlenkový proces, např. detektivní metoda, spočívající ve vyvozování závěrů či závěru z přímých i nepřímých indicií
    • S případy podvodů s otcovstvím se setkaly radnice už před lety, třeba v Krupce na Teplicku. Úřednice však zdůrazňují, že vždy jde jen o jejich dedukci, o testy otcovství žádná z radnic nepožádala a neexistuje tak důkaz, který by potvrdil, že za otce novorozenců se účelově vydává některý z důchodců.[1]
    • Sherlock Holmes je mistr rozumu, logiky a dedukce. Při řešení případů je schopen zrekonstruovat celou událost na základě malého množství důkazů či jevů, pro jiného člověka nezřejmých až nepostřehnutelných. (Správně by se u něj mělo hovořit spíše o indukci či abdukci, že?)
  2. (v logice, v matematice) proces usuzování, ve kterém se od předpokladů (premis) dochází k závěru z těchto předpokladů vyplývajícímu, přičemž odvozování je jisté, nikoliv jen pravděpodobné. Jeden ze základních postupů dokazování v těchto disciplínách, pro provedení důkazu.

překlady

editovat
  1. metoda přemýšlení či detektivní práce

související

editovat

poznámky

editovat
  1. JANOUŠ, Václav. Trik na sirotčí důchod: otcem se stanoví vetchý děda. Úřady to nezpochybňují. iDNES.cz [online]. 2019-03-22 [cit. 2019-03-22]. Dostupné online.

externí odkazy

editovat

  Článek Dedukce ve Wikipedii