výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈdeː.fʊŋk.tʊs]

varianty

editovat
  • dēfunctus, DEFVNCTVS

přídavné jméno

editovat
  • 1. a 2. deklinace
  • nestupňovatelné

skloňování

editovat
Číslo singulár plurál
Rod mužský ženský střední mužský ženský střední
nominativ dēfūnctus dēfūncta dēfūnctum dēfūnctī dēfūnctae dēfūncta
genitiv dēfūnctī dēfūnctae dēfūnctī dēfūnctōrum dēfūnctārum dēfūnctōrum
dativ dēfūnctō dēfūnctae dēfūnctō dēfūnctīs dēfūnctīs dēfūnctīs
akuzativ dēfūnctum dēfūnctam dēfūnctum dēfūnctōs dēfūnctās dēfūncta
vokativ dēfūncte dēfūncta dēfūnctum dēfūnctī dēfūnctae dēfūncta
ablativ dēfūnctō dēfūnctā dēfūnctō dēfūnctīs dēfūnctīs dēfūnctīs

význam

editovat
  1. zesnulý, zemřelý
    • Commemorātiō omnium fidēlium dēfunctōrum – památka Všech věrných zesnulých

sloveso

editovat

význam

editovat
  1. nominativ singuláru mužského rodu participia perfekta (deponentního) slovesa dēfungīten, který dokončil, dokonal; ten, který skonal; skonavší, ten, který zemřel/prožil svůj život

související

editovat