diákon
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [dɪjaːkɔn]
dělení editovat
- diá-kon
etymologie editovat
Odvozeno z pozdně latinského diaconus, jež vzniklo z řeckého διάκονος diaconos — „církevní služebník, náboženský úředník“, doslova „sloužící“, složeniny předpony dia- „zcela, úplně“ a protoindoevropského kořene *kon-o-, jenž vyšel z kořene *ken- „dát se do pohybu“.[1]
podstatné jméno editovat
- rod mužský životný
skloňování editovat
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | diákon | diákoni / diákonové |
| genitiv | diákona | diákonů |
| dativ | diákonovi / diákonu | diákonům |
| akuzativ | diákona | diákony |
| vokativ | diákone | diákoni / diákonové |
| lokál | diákonovi / diákonu | diákonech |
| instrumentál | diákonem | diákony |
význam editovat
- nejnižší duchovní v katolické a pravoslavné církvi
- „Sledoval jsem diákona, jak se zanícením sype zrnka soli do kovového kotlíku.“[2]
překlady editovat
synonyma editovat
související editovat
poznámky editovat
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2016-05-12]. Heslo diákon.