Z francouzského dragon, původně drak (z latinského dracō), ale přeneseně také vojenský odznak či standarta a druh střelné zbraně; není jisté, ze kterého z přenesených významů bylo označení vojáků odvozeno.[1][2]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
dragoun
|
dragouni / dragounové
|
| genitiv
|
dragouna
|
dragounů
|
| dativ
|
dragounu / dragounovi
|
dragounům
|
| akuzativ
|
dragouna
|
dragouny
|
| vokativ
|
dragoune
|
dragouni / dragounové
|
| lokál
|
dragounu / dragounovi
|
dragounech
|
| instrumentál
|
dragounem
|
dragouny
|
- (v historii) voják jízdní pěchoty
- plemeno holubů
—
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
dragoun
|
dragouny
|
| genitiv
|
dragouna
|
dragounů
|
| dativ
|
dragounu
|
dragounům
|
| akuzativ
|
dragoun
|
dragouny
|
| vokativ
|
dragoune
|
dragouny
|
| lokál
|
dragounu
|
dragounech
|
| instrumentál
|
dragounem
|
dragouny
|
- (nářečně) látkový pásek vzadu na kabátu
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „dragoun“
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „dragoun“, s. 125.
