Existovalo již ve staročeštině, doloženo v textu z 1. poloviny 14. století. I když Gebauer viděl původ v německém Drache,[1] přejato patrně přímo z latinského dracō[2][3] (genitiv dracōnis) a to zase z řeckého δράκων (drákōn, „drak, had“),[4] vycházejícího pravděpodobně z kmene δρακ-, silného aoristu od δέρκεσθαι (dérkesthai, „s hrozivým zrakem“).[5]
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
drak
|
draci / drakové
|
genitiv
|
draka
|
draků
|
dativ
|
draku / drakovi
|
drakům
|
akuzativ
|
draka
|
draky
|
vokativ
|
draku
|
draci / drakové
|
lokál
|
draku / drakovi
|
dracích
|
instrumentál
|
drakem
|
draky
|
- Tvar (o) drakách v lokálu plurálu je hovorový.
- mytický tvor často chrlící oheň
- (přeneseně) horlivý, prudký nebo zlý člověk; zlobivé dítě
- hračka s dřevěnou kostrou potaženou papírem nebo fólií, kterou děti pouštějí po větru
- saň, hydra, had
- —
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
drak
|
draky
|
genitiv
|
draku
|
draků
|
dativ
|
draku
|
drakům
|
akuzativ
|
drak
|
draky
|
vokativ
|
draku
|
draky
|
lokál
|
draku
|
dracích
|
instrumentál
|
drakem
|
draky
|
- Tvar (o) drakách v lokálu plurálu je hovorový.
- (v letectví, v meteorologii) předmět upoutaný k zemi, který může létat díky síle větru
- (v letectví) hlavní pevné části trupu letadla
Doloženo od roku 1571.[7]
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
drak
|
draky / (hovorově) draci
|
genitiv
|
draka
|
drakov
|
dativ
|
drakovi
|
drakom
|
akuzativ
|
draka
|
draky / (hovorově) drakov
|
lokál
|
drakovi
|
drakoch
|
instrumentál
|
drakom
|
drakmi
|
- drak (mytický tvor)
- drak (dětská hračka)
- šarkan
- —
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
drak
|
draci
|
genitiv
|
draka
|
drakov
|
dativ
|
drakovi
|
drakom
|
akuzativ
|
draka
|
drakov
|
lokál
|
drakovi
|
drakoch
|
instrumentál
|
drakom
|
drakmi
|
- (přeneseně) prudký, popřípadě rychlý a výkonný člověk
Substantivum
|
singulár
|
plurál
|
nominativ
|
drak
|
draky
|
genitiv
|
draka
|
drakov
|
dativ
|
draku
|
drakom
|
akuzativ
|
drak
|
draky
|
lokál
|
drake
|
drakoch
|
instrumentál
|
drakom
|
drakmi
|
- (v letectví) předmět upoutaný k zemi, který může létat díky síle větru
- (v letectví) část letadla
- ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „drak“, s. 325.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „drak“, s. 126.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „drak“, s. 132.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „drak“, s. 143.
- ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Dragon1“, s. 635.
- ↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „drak“, s. 187.
- ↑ Slovenská akadémia vied. Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra. Historický slovník slovenského jazyka I. A-J. Bratislava: Veda, 1991. ISBN 80-224-0228-1. Heslo „drak“, s. 310.