Možná hledáte .

češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • du

slovesoEditovat

významEditovat

  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperantoEditovat

výslovnostEditovat

číslovkaEditovat

významEditovat

  1. dva

souvisejícíEditovat

francouzštinaEditovat

výslovnostEditovat

členEditovat

  • určitý
  • dělivý

významEditovat

  1. spojení členu le s předložkou de

předložkaEditovat

významEditovat

  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

souvisejícíEditovat

idoEditovat

číslovkaEditovat

významEditovat

  1. dva

souvisejícíEditovat

němčinaEditovat

výslovnostEditovat

zájmenoEditovat

  • osobní

skloňováníEditovat

pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

významEditovat

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty
    • Bist du das? – To jsi ty?

švédštinaEditovat

výslovnostEditovat

zájmenoEditovat

  • osobní

skloňováníEditovat

skloňováníEditovat

nominativ du
dativ/akuzativ dig1/dej2
1IPA: [dɛjː]
2varianta přípustná hovorovém stylu

významEditovat

  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

souvisejícíEditovat

poznámkyEditovat

  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.