Možná hledáte .

čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • du

sloveso

editovat

význam

editovat
  1. (v obecném jazyce) jdu
    • „Zmok si, viď?“ „No. Chtěl bych se trochu vypotit.“ „Tak si vlez honem do postele. Ještě z toho nastydneš.“ „A uděláš mi čaj?“ „Hned, už du.“[1]

esperanto

editovat

výslovnost

editovat

číslovka

editovat

význam

editovat
  1. dva

související

editovat

francouzština

editovat

výslovnost

editovat
  • určitý
  • dělivý

význam

editovat
  1. spojení členu le s předložkou de

předložka

editovat

význam

editovat
  1. spojení předložky de se singulárem mužského členu určitého le

související

editovat

číslovka

editovat

význam

editovat
  1. dva

související

editovat

němčina

editovat

výslovnost

editovat

zájmeno

editovat
  • osobní

skloňování

editovat
pád tvar
nominativ du
genitiv deiner
dativ dir
akuzativ dich

význam

editovat
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty
    • Bist du das? – To jsi ty?

švédština

editovat

výslovnost

editovat

zájmeno

editovat
  • osobní

skloňování

editovat

skloňování

editovat
nominativ du
dativ/akuzativ dig1/dej2
1IPA: [dɛjː]
2varianta přípustná hovorovém stylu

význam

editovat
  1. 2. osoba jednotného čísla; ty

související

editovat

poznámky

editovat
  1. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-282-0. S. 108.