dynchéř

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈdɪnxɛːr̝̊]

dělení

• dyn-chéř

etymologie

Ze středohornoněmeckého tüncher (moderní němčinou Tünchner), které odvozeno od slovesa tünchen, které ze starohornoněmeckého tunihhōn, jež je snad výpůjčkou odvozenou z latinského tunica, které je semitského či etruského původu. Srovnej též novoněmecké Tünche — vápenné mléko, barva na bílení, übertünchen — zalíčit.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dynchéř	dynchéři / dynchéřové
genitiv	dynchéře	dynchéřů
dativ	dynchéři / dynchéřovi	dynchéřům
akuzativ	dynchéře	dynchéře
vokativ	dynchéři	dynchéřové / dynchéři
lokál	dynchéři / dynchéřovi	dynchéřích
instrumentál	dynchéřem	dynchéři

poznámka: deklinační paradigma vytvořeno dle novodobé analogie

možné alternativní původní skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dynchéř	dynchéři
genitiv	dynchéřě	dynchéř
dativ	dynchéřu	dynchéřem / dynchéřóm
akuzativ	dynchéř	dynchéřě
vokativ	dynchéřu	dynchéři
lokál	dynchéři	dynchéřích
instrumentál	dynchéřem	dynchéři

význam

1. (zastarale) člověk, který "dynchuje", tedy natírá stěny na bílo

synonyma

1. bílič

související

• dynchovati
• dynchovaný

poznámky

• Elektronický slovník staré češtiny [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2014-02-12]. Heslo dynchéř.