Z francouzského escorte z italského scorta odvozeného od scorgere („pozorovat“, „doprovázet“) z latinského ex- + corrigere („opravit“, „napravovat“), které je z con- + regere („řídit“, „vládnout“).[1]
pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
nominativ
|
eskorta
|
eskorty
|
genitiv
|
eskorty
|
eskort
|
dativ
|
eskortě
|
eskortám
|
akuzativ
|
eskortu
|
eskorty
|
vokativ
|
eskorto
|
eskorty
|
lokál
|
eskortě
|
eskortách
|
instrumentál
|
eskortou
|
eskortami
|
- organizovaný ozbrojený doprovod
Substantivum
|
singulár
|
duál
|
plurál
|
nominativ
|
eskorta
|
eskorće
|
eskorty
|
genitiv
|
eskorty
|
eskortow
|
eskortow
|
dativ
|
eskorće
|
eskortomaj
|
eskortam
|
akuzativ
|
eskortu
|
eskorće
|
eskorty
|
vokativ
|
eskorta
|
eskorće
|
eskorty
|
lokál
|
eskorće
|
eskortomaj
|
eskortach
|
instrumentál
|
eskortu
|
eskortomaj
|
eskortami
|
- eskorta
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „eskorta“