čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat
  • fe-na

etymologie

editovat

Z latinského canis femina — „psí samice“ vzniklo románské fenna, jež bylo přejato do jihofrancouzských nářečí a do oblasti Švýcarska, odkud přešlo do češtiny. V češtině je poprvé doloženo z Thámova slovníku z roku 1799.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod ženský

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ fena feny
genitiv feny fen
dativ feně fenám
akuzativ fenu feny
vokativ feno feny
lokál feně fenách
instrumentál fenou fenami

význam

editovat
  1. samice psa
    • „No víš, kamaráde,“ otočil se Špaček náhle, „dostanu zase jiného psa, fenu, a až bude mít štěňata, dám ti nejkrásnější z nich.“[2]
  2. samice psovité šelmy
  3. (přeneseně) zlá žena

překlady

editovat
  1. samice psa

synonyma

editovat
  1. fenka, čuba, psice (nářečně) kudla, (nářečně) suka, (nářečně) šulka, (staročesky) tista[3]
  1. psice, semetrika

antonyma

editovat
  1. pes
  2. pes
  3. pes

související

editovat

turečtina

editovat

varianty

editovat

přídavné jméno

editovat

význam

editovat
  1. špatný

poznámky

editovat
  1. Z našich časopisů. Naše řeč, 1925, roč. 9, čís. 8, s. 243. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Ignát Herrmann: Pražské figurky, povídka Přátelský dar
  3. Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „psice“, s. 480-482.

externí odkazy

editovat
  •   Článek Fena ve Wikipedii