fena
čeština
editovatvýslovnost
editovat- IPA: [fɛna]
dělení
editovat- fe-na
etymologie
editovatZ latinského canis femina — „psí samice“ vzniklo románské fenna, jež bylo přejato do jihofrancouzských nářečí a do oblasti Švýcarska, odkud přešlo do češtiny. V češtině je poprvé doloženo z Thámova slovníku z roku 1799.[1]
podstatné jméno
editovat- rod ženský
skloňování
editovatpád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | fena | feny |
genitiv | feny | fen |
dativ | feně | fenám |
akuzativ | fenu | feny |
vokativ | feno | feny |
lokál | feně | fenách |
instrumentál | fenou | fenami |
význam
editovat- samice psa
- „No víš, kamaráde,“ otočil se Špaček náhle, „dostanu zase jiného psa, fenu, a až bude mít štěňata, dám ti nejkrásnější z nich.“[2]
- samice psovité šelmy
- (přeneseně) zlá žena
překlady
editovat- —
- —
synonyma
editovatantonyma
editovatsouvisející
editovatturečtina
editovatvarianty
editovat- (starým pravopisem) فنا
přídavné jméno
editovatvýznam
editovatpoznámky
editovat- ↑ Z našich časopisů. Naše řeč, 1925, roč. 9, čís. 8, s. 243. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Ignát Herrmann: Pražské figurky, povídka Přátelský dar
- ↑ Český jazykový atlas. Díl 3. Praha : Academia, 1999. ISBN 80-200-0654-0. Heslo „psice“, s. 480-482.
externí odkazy
editovat- Článek Fena ve Wikipedii