fuk
čeština editovat
výslovnost editovat
- IPA: [fʊk]
homofony editovat
dělení editovat
- fuk
podstatné jméno (1) editovat
- rod mužský neživotný
varianty editovat
- (v současnosti) fuka
etymologie editovat
skloňování editovat
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | fuk | fuky |
genitiv | fuku | fuků |
dativ | fuku | fukům |
akuzativ | fuk | fuky |
vokativ | fuku | fuky |
lokál | fuku | fukách |
instrumentál | fukem | fuky |
význam editovat
synonyma editovat
související editovat
podstatné jméno (2) editovat
- rod ženský
význam editovat
- genitiv plurálu substantiva fuka
příslovce editovat
etymologie editovat
Vzniklo přeměnou samohlásky ze slova fík[3], jež pochází z latinského ficus — „fíkovník, fík“, pravděpodobně středomořského původu, snad odvozeného ze semitských jazyků (srovnej např. fénické pagh — „polozralý fík“), jehož urážlivý smysl se zachoval např. v angličtině s narážkou na to, že fík je „maličkost, bezcenná věc“, také však s odkazem na použití slova v řečtině a italštině jako slangové označení pro vulvu, zřejmě pro podobný vzhled puklého zralého fíku.[4]
význam editovat
- (hovorově) (obvykle v ustálených spojeních) vyjadřuje lhostejnost či nezájem
- To je mi fuk.
synonyma editovat
citoslovce editovat
etymologie editovat
Od fouknout.
význam editovat
- vyjadřuje rychlé zmizení
- vyjadřuje krátké náhlé fouknutí
fráze a idiomy editovat
poznámky editovat
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-09-08]. Heslo fuk.
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 6. Praha : František Šimáček, 1890. Dostupné online. Heslo „fuka“, s. 239.
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „fuk 1°“, s. 147.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „fuk“, s. 198.
- ↑ HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary. [Cit. 2015-09-08]. Heslo fig. (anglicky)