fuk

čeština

výslovnost

• IPA: [fʊk]

homofony

• fug

dělení

• fuk

podstatné jméno (1)

• rod mužský neživotný

varianty

• (v současnosti) fuka

etymologie

Z německého Fuge.

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	fuk	fuky
genitiv	fuku	fuků
dativ	fuku	fukům
akuzativ	fuk	fuky
vokativ	fuku	fuky
lokál	fuku	fukách
instrumentál	fukem	fuky

význam

1. (v obecném jazyce, archaicky) mezera mezi dvěma nepřiléhavými částmi, které tvoří celek

synonyma

1. (v současnosti) škvíra, štěrbina, spára, fuga

související

• fukový

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. genitiv plurálu substantiva fuka

příslovce

etymologie

Vzniklo přeměnou samohlásky ze slova fík, jež pochází z latinského ficus — „fíkovník, fík“, pravděpodobně středomořského původu, snad odvozeného ze semitských jazyků (srovnej např. fénické pagh — „polozralý fík“), jehož urážlivý smysl se zachoval např. v angličtině s narážkou na to, že fík je „maličkost, bezcenná věc“, také však s odkazem na použití slova v řečtině a italštině jako slangové označení pro vulvu, zřejmě pro podobný vzhled puklého zralého fíku.

význam

1. (hovorově) (obvykle v ustálených spojeních) vyjadřuje lhostejnost či nezájem
   • To je mi fuk.

synonyma

1. šumafuk, putna, (neutrálně) jedno, (knižně) lhostejno

citoslovce

etymologie

Od fouknout.

význam

1. vyjadřuje rychlé zmizení
2. vyjadřuje krátké náhlé fouknutí

fráze a idiomy

• čáry máry fuk

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2015-09-08]. Heslo fuk.