čeština editovat

výslovnost editovat

dělení editovat

  • ha-fo

etymologie editovat

Původ slova je třeba hledat na Moravě,[1] čemuž nasvědčuje i zahrnutí do Velkého slovníku hantecu s významem „mnoho, hodně, velké množství“.[2] Pochází patrně z nářečních výrazů hafel, hafol, hafola, hafok a hafolec, jejichž užívání ve významu „chumáč ovoce“ zaznamenal Český jazykový atlas na základě terénních výzkumů z let 1964–1972 na severní Moravě v oblasti, jejíž střed je zhruba určen trojúhelníkem měst Litovel, Lipník nad Bečvou a Bruntál.[3] Výraz hafol (-a, rod mužský, ve významu „chomáč“) byl přejat z německého nářečního Hanfel, pocházejícího z německého Handvoll („hrstka, trocha“).[3][4][5] Pokud jde o radikální posun významu, srovnej např. přehršel.

podstatné jméno editovat

  • rod střední

skloňování editovat

Slovo se buď užívá jako nesklonná číslovka nebo se skloňuje podle vzoru město.[1]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ hafo hafa
genitiv hafa haf
dativ hafu hafům
akuzativ hafo hafa
vokativ hafo hafa
lokál hafu hafech
instrumentál hafem hafy

význam editovat

  1. (expresivně, slangově) velké množství
    • Bylo tam hafo lidí.
    • Udělíme si hafo řádů za úctu k úřadu, tenhle systém nebude mít vadu.[6]

překlady editovat

  1. mnoho

synonyma editovat

  1. (neutrálně) množství, hojnost, mnoho, spousta, nával, masa, dav, houf, zástup; (hovorově) hromada; (zastarale, knižně) přehršel; (vulgárně) tři prdele

poznámky editovat

  1. 1,0 1,1 PROŠEK, Martin. Odkud přišlo hafo?. Naše řeč, 2004, roč. 87, čís. 5, s. 270–271. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. DVORNÍK, Petr; KOPŘIVA, Pavel. Velký slovník hantecu : hanteco-český, česko-hantecový. 2., doplněné vyd. Brno : FT Records, 2002. Heslo „hafo“, s. 32.
  3. 3,0 3,1 Český jazykový atlas. Díl 2. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo „6 chumáč ovoce“, s. 58–61.
  4. KOPEČNÝ, František. Nářečí Určic a okolí: Prostějovský úsek hanáckého nářečí centrálního. Praha: Československá akademie věd, 1957. Heslo „hafol“, s. 139.
  5. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 4. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. ISBN 80-7106-242-1. Heslo „hafol“, s. 155.
  6. Ondřej Ládek (Xindl X): Dysgrafik