genitiv plurálu slova hala
genitiv plurálu slova halo
druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slova halit
Substantivum
singulár
plurál
nominativ
hal
halak
akuzativ
halat
halakat
dativ
halnak
halaknak
instrumentál
hallal
halakkal
kauzál-finál
halért
halakért
translativ
hallá
halakká
terminativ
halig
halakig
esiv
halként
halakként
inesiv
halban
halakban
superesiv
halon
halakon
adesiv
halnál
halaknál
illativ
halba
halakba
sublativ
halra
halakra
alativ
halhoz
halakhoz
elativ
halból
halakból
delativ
halról
halakról
ablativ
haltól
halaktól
Slovo pochází z prauralského *kola- , srovnej finské kuolla , estonské koolda a mansijské hōli .[ 2]
↑ HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „kala“, s. 326.
↑ HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „kuolla“, s. 511.