umřít

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊmr̝iːt]

etymologie

Z předpony u- a slova mřít.

dělení

• umřít

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Budoucí čas	umřu	umřeš	umře	umřeme	umřete	umřou

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	umři	umřeme	umřete

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Činné	umřel	umřela	umřelo	umřeli	umřely	umřela

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Minulý	umřev	umřevši	umřevše

význam

1. (o živých tvorech) skončit život, přestat žít
   • Dědeček umřel po dlouhé nemoci v nemocnici.
   • Můj pes umřel.

překlady

1. přestat žít

   • angličtina: die, decease, pass away
   • finština: kuolla
   • francouzština: mourir, décéder
   • italština: morire
   • japonština: 死ぬ
   • karelština: kuolla
   • latina: mori
   • litevština: mirti, numirti
   • maďarština: meghal, elhuny
   • němčina: sterben
   • polština: umrzeć
   • portugalština: morrer
   • ruština: умереть, скончаться
   • řečtina: πεθάνω
   • slovenština: zomrieť
   • starořečtina: αποθνήσκω
   • španělština: morir, fallecer
   • švédština: dö

synonyma

1. zemřít, (knižně) zesnout, skonat, vypustit ducha, mít to za sebou, (hovorově, zhruběle) natáhnout bačkory, natáhnout brka, zhebnout, skapat, zaklepat bačkorama, (vulgárně) chcípnout, zařvat

antonyma

1. narodit se

související

• mřít
• zemřít
• umírat
• odumřít
• na umření