čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈɦʊl.vaːt]

dělení

editovat
  • hul-vát

etymologie

editovat

Etymologie je nejasná, slovo je pouze české. Jako příjmení doloženo koncem 14. století. Teorie odvození od hulákat nebo od středohornoněmeckého hulwen (pošpinit) naráží na slovotvorné a další problémy.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský životný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ hulvát hulváti
genitiv hulváta hulvátů
dativ hulvátu / hulvátovi hulvátům
akuzativ hulváta hulváty
vokativ hulváte hulváti
lokál hulvátu / hulvátovi hulvátech
instrumentál hulvátem hulváty

význam

editovat
  1. (hanlivě) člověk s hrubým, neomaleným jednáním; nevychovanec
    • Zilvar pravil, že schválně nikoho nepozdravíme, a až se nás v Indii zeptají, čí jsme, tak že řekneme, že Fajstovi, pročež pan Fajst pravil, že jsme hulváti, a šel pryč.[2]
    • Ty nejsi Trivalin, ty sluješ Capitan a Stantoretto, ty se jmenuješ Bascogliese nebo Giangurgolo; všude ti říkají jinak, a všude tě znají jako opilce, falešného hráče a chvastouna, který křičí o svých činech a je zbabělým padouchem, trestancem a hulvátem vyhozeným z každé hospody.[3]

překlady

editovat
  1. nevychovanec

synonyma

editovat
  1. neotesanec, (zdrobněle, expresivně) hulvátek, (neutrálně) hrubec, neomalenec, (expresivně) nevychovanec, neurvalec, nezdvořák, hrubián, halama, (hovorově, expresivně) grobián

antonyma

editovat
  1. džentlmen, gentleman, kavalír, (v obecném jazyce, expresivně) džentlas

související

editovat

poznámky

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „hulvát“, s. 224.
  2. Karel Poláček: Bylo nás pět
  3. Karel Čapek: Lásky hra osudná

externí odkazy

editovat