jarmarečník

čeština

výslovnost

• IPA: [jarmarɛt͡ʃɲiːk]

dělení

• jar-ma-reč-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	jarmarečník	jarmarečníci
genitiv	jarmarečníka	jarmarečníků
dativ	jarmarečníkovi / jarmarečníku	jarmarečníkům
akuzativ	jarmarečníka	jarmarečníky
vokativ	jarmarečníku	jarmarečníci
lokál	jarmarečníkovi / jarmarečníku	jarmarečnících
instrumentál	jarmarečníkem	jarmarečníky

význam

1. ten, kdo prodává na jarmarku
   • Byla to sebraná cháska! Konští handlíři a jarmarečníci, nevzdělanci a hrubci a všelijací přibránkové.

související

• jarmarečníkův
• jarmarečnice
• jarmark