Le cadet de casse-cogne, le révolté, l'évadé, la mauvaise tète, le voleur d’œufs qui volera un bœuf, « le petit salaud qui a bon cœur ». Brun, joufflu jusqu'à l’âge de douze ans et désespéré de l'être, à cause des claques. Resté petit tant que j’ai conservé mes amygdales. – Byl jsem učiněný kryštof harant z hromdopolice, vzbouřenec, věčně utíkající z domu, darebák, zlodějíček, co zraje pro šibenici, ale také "ten syčák s dobrým srdcem". Černovlasý, boubelatý až do dvanácti let a také přesně z toho náležitě zoufalý, kvůli pohlavkům. Byl jsem nadále tak malý, že mi zůstaly v krku mandle...[1]