juhannuskokko

finština

výslovnost

• IPA: [ˈjuɦɑnːusˌkokːo]

dělení

• ju-han-nus-kok-ko

etymologie

• juhannus („Svatojánská noc“) + kokko („hranice“)

podstatné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru valo
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	juhannuskokko	juhannuskokot
genitiv	juhannuskokon	juhannuskokkojen
akuzativ	juhannuskokon juhannuskokko	juhannuskokot
partitiv	juhannuskokkoa	juhannuskokkoja
essiv	juhannuskokkona	juhannuskokkoina
translativ	juhannuskokoksi	juhannuskokoiksi
inessiv	juhannuskokossa	juhannuskokoissa
elativ	juhannuskokosta	juhannuskokoista
illativ	juhannuskokkoon	juhannuskokkoihin
adessiv	juhannuskokolla	juhannuskokoilla
ablativ	juhannuskokolta	juhannuskokoilta
allativ	juhannuskokolle	juhannuskokoille
abessiv	juhannuskokotta	juhannuskokoitta
komitativ	—	juhannuskokkoine
instruktiv	—	juhannuskokoin

význam

1. svatojánská hranice, svatojánské ohně

související

• juhannus