podstatné jméno (1)
editovat
pád \ číslo
jednotné
množné
nominativ
kňour
kňouři / kňourové
genitiv
kňoura
kňourů
dativ
kňouru / kňourovi
kňourům
akuzativ
kňoura
kňoury
vokativ
kňoure
kňouři / kňourové
lokál
kňouru / kňourovi
kňourech
instrumentál
kňourem
kňoury
(myslivecký slang) samec prasete divokého
Na pasece jsem uviděl bachyni se selaty a náhle z křoví vyběhl i kňour. (slangově, v dopravě) kontrolér nouzového řízení vlaku metra [1] (hovorově) divočák , kanec , (zřídka) divák — podstatné jméno (2)
editovat
pád \ číslo
jednotné
množné
nominativ
kňour
kňoury
genitiv
kňouru
kňourů
dativ
kňouru
kňourům
akuzativ
kňour
kňoury
vokativ
kňoure
kňoury
lokál
kňouru
kňourech
instrumentál
kňourem
kňoury
(expresivně, lidově) knír [2] [3] samorostlé stříbro [4]
↑ HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů . 1. vyd. Ostrava : Profil, 1988. 189 s. Heslo „kňour“, s. 90. ↑ Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu Ústav pro jazyk český , 1935-1957, [cit. 2016-10-22]. Heslo knír . ↑ VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého . 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „kňoury“, s. 685. Zde uvedeno jako pomnožné a označeno příznakem „lid.“↑ KOTT, František Štěpán . Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický . Svazek 7. Praha : František Šimáček, 1893. Dostupné online. Heslo „Kňour“ , s. 1294.
