Možná hledáte kalamár.

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kalamaːr̝̊]

etymologie

editovat

Pochází z latinského calamarium, které je odvozeno od calamus = psací pero zhotovené ze třtiny. Původně se jako kalamář označovala schránka na pera a inkoust, později samotná nádobka na inkoust.[1]

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ kalamář kalamáře
genitiv kalamáře kalamářů
dativ kalamáři kalamářům
akuzativ kalamář kalamáře
vokativ kalamáři kalamáře
lokál kalamáři kalamářích
instrumentál kalamářem kalamáři

význam

editovat
  1. nádobka na inkoust používaná jako součást psacího náčiní
    • Chtěl císař ten patent podepsat a už namáčel pero do zlatého kalamáře. A jak si tak do toho zlatého kalamáře pero namáčí, tak se vám ten kalamář najednou z ničeho nic převrhl a milý patent se utopil v inkoustu.[2]
    • Kousl jsem jednoho soudního lékaře při komisi do nohy, vypil jsem inkoust z kalamáře a vydělal jsem se, s odpuštěním, pánové, před celou komisí do kouta.[3]
    • Potom přistoupil ku své malé skřínce, vyndal z ní arch papíru, skleněný kalamář a staré péro, dal to všecko na svou stolici a začal psáti.[4]

překlady

editovat
  1. nádobka na inkoust

poznámky

editovat
  1. ŠMILAUER, Vladimír. Etymologická procházka po škole. Naše řeč, 1944, roč. 28, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 151.
  3. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  4. Josef Kajetán Tyl: Chudí lidé

externí odkazy

editovat