karabáč

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkarabaːt͡ʃ]

dělení

• ka-ra-báč

etymologie

Přes maďarské korbács z tureckého kırbaç ― bič. Srovnej např. německé Karbatsche nebo francouzské cravache.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	karabáč	karabáče
genitiv	karabáče	karabáčů
dativ	karabáči	karabáčům
akuzativ	karabáč	karabáče
vokativ	karabáči	karabáče
lokál	karabáči	karabáčích
instrumentál	karabáčem	karabáči

význam

1. bič z řemínků na krátké rukojeti

překlady

1. bič

   • angličtina: rawhide
   • francouzština: cravache ž
   • němčina: Riemenpeitsche ž