kdo s koho

čeština

výslovnost

IPA: ['gdɔ 'skɔɦɔ]

dělení

kdo s ko-ho

etymologie

Zkrácení zaniklého rčení „kdo s koho, ten toho“ s významem „ten, kdo je dosti silný na jiného, ten na něj útočí“.^[1] Patří k několika málo případům, kde se dochovala předložka s s akuzativem.^[2]

slovní spojení

kdo s koho

význam

kdo získá převahu nad druhým resp. ostatními
- Odpůldne — doktor Jensen! Ten to žene! … Zvou ho do zahrady — on mne vybízí — no pojďme — uvidíme, kdo s koho — — ne, neuvidíme, vždyť já přec ničeho nechci!^[3]

poznámky

↑ Seč jsem. Naše řeč, 1920, roč. 4, čís. 5, s. 157. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
↑ SOCHOVÁ, Zdeňka. Nová pravopisná úprava předložek s(e) a z(e). Naše řeč, 1976, roč. 59, čís. 3, s. 132–135. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
↑ Jan Neruda: Povídky malostranské, povídka Figurky

[1] Seč jsem. Naše řeč, 1920, roč. 4, čís. 5, s. 157. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

[2] SOCHOVÁ, Zdeňka. Nová pravopisná úprava předložek s(e) a z(e). Naše řeč, 1976, roč. 59, čís. 3, s. 132–135. Dostupné online. ISSN 0027-8203.

[3] Jan Neruda: Povídky malostranské, povídka Figurky

[1]

[2]

[3]