čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [kliːt͡ʃɲiː]

dělení

editovat
  • klíč-ní

přídavné jméno

editovat
  • měkké

skloňování

editovat
číslo jednotné množné
pád \ rod mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský
neživotný
ženský střední
nominativ klíční klíční klíční klíční klíční klíční klíční klíční
genitiv klíčního klíčního klíční klíčního klíčních klíčních klíčních klíčních
dativ klíčnímu klíčnímu klíční klíčnímu klíčním klíčním klíčním klíčním
akuzativ klíčního klíční klíční klíční klíční klíční klíční klíční
vokativ klíční klíční klíční klíční klíční klíční klíční klíční
lokál klíčním klíčním klíční klíčním klíčních klíčních klíčních klíčních
instrumentál klíčním klíčním klíční klíčním klíčními klíčními klíčními klíčními

význam

editovat
  1. (zastarale) související s klíčem
    • Sotva však byl otec dvéře besídky uzavřel, již Karolinka několika lehounkými skoky byla u nich, a jak to již ve zvyku měla, ucho na klíční dírku přiložila.[1]
  2. související s kostí mezi hrudní kostí a lopatkou
    • Tam narazil na hlídkujícího vojáčka, jenž ihned vykřikl výstrahu a strhl pušku; ale než mohl střelit, začal se s ním ten kdosi cloumat, vyrval mu pušku z ruky a zlomil mu pažbou klíční kost.[2]
  3. související s klíčením
    • Pylová zrnka padnuvší na povrch blizny klíčí, t. j. vyhánějí pylové vaky v podobě tenkých jednoduchých vlakének, jež jako nějaké klíční hyfy parasitických hub prorůstají pletivem blizny.[3]

překlady

editovat
  1. přívlastek lidské kosti

synonyma

editovat
  1. (neutrálně) klíčový
  2. (v lékařství) klavikulární

poznámky

editovat
  1. Stanislav Řehák: Povídky
  2. Karel Čapek: Krakatit
  3. ČELAKOVSKÝ, Ladislav František. Pestík. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1902. s:Ottův slovník naučný/Pestík Díl 19, s. 588–589.