kmán

čeština

výslovnost

• IPA: [kmaːn]

dělení

• kmán

etymologie

Z německého gemein (prostý, obyčejný), jež souvisí s latinským commūnis (společný).

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kmán	kmáni / kmánové
genitiv	kmána	kmánů
dativ	kmánu / kmánovi	kmánům
akuzativ	kmána	kmány
vokativ	kmáne	kmáni / kmánové
lokál	kmánu / kmánovi	kmánech
instrumentál	kmánem	kmány

význam

1. (expresivně) prostý člověk
2. (zastarale) prostý voják