komandovat

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔmandɔvat]

dělení

• ko-man-do-vat

sloveso

• dokonavé i nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	komanduji	komanduješ	komanduje	komandujeme	komandujete	komandují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	komanduj	komandujme	komandujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	komandoval	komandovala	komandovalo	komandovali	komandovaly	komandovala
trpné	komandován	komandována	komandováno	komandováni	komandovány	komandována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	komanduje	komandujíc	komandujíce
minulý	komandovav	komandovavši	komandovavše

význam

1. (zastarale) vojensky velet (zavelet), rozkazem posílat (poslat)
2. (jen nedokonavé) (v obecném jazyce, expresivně) rozkazovat, poroučet
   • Byla sice krásná, ale nesmírně náročná a panovačná a jeho vášeň zakrátko ochladla. Uvědomil si, že by nikdy nemohl být šťastný se ženou, která by ho chtěla komandovat.

související

• komandant