kontradikce

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔntradɪkt͡sɛ]

dělení

• kon-tra-dik-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kontradikce	kontradikce
genitiv	kontradikce	kontradikcí
dativ	kontradikci	kontradikcím
akuzativ	kontradikci	kontradikce
vokativ	kontradikce	kontradikce
lokál	kontradikci	kontradikcích
instrumentál	kontradikcí	kontradikcemi

význam

1. protimluv, logický spor
   • „Lžu vám, to mi můžete věřit“ je kontradikce.
2. (v matematice) logická funkce, jejíž pravdivostní ohodnocení je za jakýchkoli vstupních podmínek nepravdivé

synonyma

1. protimluv, spor, rozpor

související

• kontradiktorický

externí odkazy

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957. Heslo kontradikce.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo kontradikce.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo kontradikce.
• Článek Kontradikce ve Wikipedii