čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [kɔprɔlaːlɪjɛ]

dělení editovat

  • ko-pro-lá-lie

etymologie editovat

Z řeckého κοπρολαλία (koprolalía), složeného z κόπρος (kópros), česky výkal a λαλώ (laló), mluvím, žvatlám

podstatné jméno editovat

  • rod ženský

skloňování editovat

pád \ číslo jednotné množné
nominativ koprolálie koprolálie
genitiv koprolálie koprolálií
dativ koprolálii koproláliím
akuzativ koprolálii koprolálie
vokativ koprolálie koprolálie
lokál koprolálii koproláliích
instrumentál koprolálií koproláliemi

význam editovat

  1. chorobné nutkání používat fekální, v širším významu obscénní slova a výroky
    • Syndrom se projevuje svalovými záškuby, ale i nekontrolovatelnými velmi hlasitými výkřiky, mručením a podobnými zvuky a asi v patnácti procentech případů ji doprovází koprolálie.
  2. nechorobné nadměrné používání obscénních slov a výroků, vulgarita
    • Rozmach koprolálie? Je mi líto, že tak mluví také čím dál víc mladých dam.
  3. obscénní slova a výroky
    • Mozartovy dopisy manželce Konstanci koprolálie neobsahují, nanejvýš rozkošné erotické narážky.

překlady editovat

  1. obscénní slova a výroky

externí odkazy editovat