Režisér Bohdan Bláhovec mohl snímek klidně pojmout jako apriorní polemiku a vytvořit obraz nelidského drilu raně náctiletých holek, které tatínek jedné z nich coby manažer cpe do televize, divadelních muzikálů a spolupráce s (post)normalizačními kreaturami typu Michala Davida, Karla Gotta či Filipa Renče. Na pilu šlo tlačit hodně, vlastně i lehounké přitlačení navíc by už stačilo k dostatečně démonické podívané.[1]
Zatímco paní Čáslavská byla Velebovým režimem profesně likvidována a lidsky ponižována, on pár let po ruské okupaci zcela zásadově vstoupil do komunistické strany a budoval si v ní normalizační kariéru mezi jemu podobnými kreaturami. Zatímco ona nikdy neuhnula ze svých názorů a po Listopadu odmítala nabídky na politické posty, on vystřídal kandidátky několika obskurních stran od Strany venkova přes Důchodce za životní jistoty až po nynější „zemanovce“.[2]
