lamentovat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈlamɛntɔvat]

dělení

• la-men-to-vat

etymologie

Z latinského lamentari.

sloveso

• intranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	lamentuji (hovorově: lamentuju)	lamentuješ	lamentuje	lamentujeme	lamentujete	lamentují (hovorově: lamentujou)

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	lamentuj	lamentujme	lamentujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	lamentoval	lamentovala	lamentovalo	lamentovali	lamentovaly	lamentovala
trpné	lamentován	lamentována	lamentováno	lamentováni	lamentovány	lamentována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	lamentuje	lamentujíc	lamentujíce

význam

1. projevovat žal, nářek, stěžovat si
   • Vůz pozbyl rovnováhy a sřítil se do příkopu. Také kůň byl stržen do příkopu. Hlaváček nad malebnou skupinou lamentoval jako Jeremiáš nad zříceninami Jerusalema, nevěda si ovšem pomoci, poněvadž sotva na nohou stál.

překlady

1. stěžovat si

   • angličtina: bemoan, lament

synonyma

1. lamentýrovat, bědovat, naříkat

související

• lamentování
• lamentýrovat
• lamentace
• lament