lazebník

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈlazɛbɲiːk]

dělení

• la-zeb-ník

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	lazebník	lazebníci/lazebníkové
genitiv	lazebníka	lazebníků
dativ	lazebníku/lazebníkovi	lazebníkům
akuzativ	lazebníka	lazebníky
vokativ	lazebníku	lazebníci/lazebníkové
lokál	lazebníku/lazebníkovi	lazebnících/lazebníkách
instrumentál	lazebníkem	lazebníky

význam

1. (archaicky) středověký majitel lázně, holič a lékař provádějící drobné lékařské úkony
   • „Ano, trhám zuby úplně bez bolesti,“ dotvrdil lazebník.