Wikislovník

městys

čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [mɲɛstɪs]

dělení

editovat
  • měs-tys

etymologie

editovat

Pochází ze staročeštiny, jak dokládá Gebauerův Staročeský slovník, který uvádí i verzi městis a to, že ve starších dokladech slovo není skloňováno; nejstarší citace je z roku 1605, nejstarší citace pravopisné verze „městys“ pak z roku 1700.[1] Odvozeno pravděpodobně ze slov městice, městce, zdrobnělin od město, redukcí koncovky a přeměnou -c na -s.[2] Starší etymologické slovníky vidí jako původní zdrobnělinu *městíce, která byla zredukována přes městíc do městis.[3][4]

V Jungmannově česko-německém slovníku uvedeno jako nesklonné slovo rodu mužského (jako příklad cituje z Pěčky ze Smržic akcj.: „v každém městys“) s hlavní pravopisnou variantou městis.[5]

Na konci 20. století došlo k posunu původního významu „obec větší než ves, menší než město, s právem výročních trhů“[6][7] a pozdější slovníky už slova „s právem výročních trhů“ z definice vypouštějí.[8] Zákon č. 234/2006 Sb., který opětně zavedl status městys, jej užívá právě v tomto novém významu.

podstatné jméno

editovat
  • rod mužský neživotný

skloňování (1)

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ městys městyse
genitiv městyse městysů
dativ městysi městysům
akuzativ městys městyse
vokativ městysi městyse
lokál městysi městysech
instrumentál městysem městysi

skloňování (2)

editovat
pád \ číslo jednotné množné
nominativ městys městysy
genitiv městysu městysů
dativ městysu městysům
akuzativ městys městysy
vokativ městyse městysy
lokál městysu městysech
instrumentál městysem městysy

Původně nesklonné slovo začalo být skloňováno poměrně jednotně podle měkkého vzoru stroj, o čemž jsou doklady až do 50. let 20. století, kdy byl tento status obcí zrušen a slovo a jeho správné užívání se začalo vytrácet z obecného povědomí.[9] Akademická mluvnice řadí městys jako jediné substantivum končící na -s do skloňovacího podtypu neživotných maskulin B (měkké skloňování, podle vzoru stroj) s výjimkou v 6. pádě množného čísla, kde uvádí pouze tvar městysech (nikoliv městysích).[10] Upřednostnění měkkého sklonění před tvrdým v 6. pádě pl. doporučuje i Jazyková poradna Úsavu pro jazyk český.[11]

Přestože Zákon č. 234/2006 Sb. a navazující úřední užívání jednoznačně upřednostňují měkké skloňování v souladu se Slovníkem spisovné češtiny[8] (až na výjimky v 6. pádě jednotného a množného čísla), přirozené tíhnutí neživotných maskulin zakončených na -s k tvrdému vzoru se projevilo v připuštění dublet jak ve školní verzi akademických Pravidel[12], tak i například v Pravidlech českého pravopisu s výkladem mluvnice sestavených docentem Šaurem.[13]

Jak obě verze Pravidel českého pravopisu vydané Ústavem pro jazyk český po roce 1993 (tudíž jediné dvě verze, které jsou obecně uznávány jako závazné, ač i ony jsou jen souborem doporučení; zde citujeme z vydání Fortuna 1999[12] a Academia 2006[14]), tak již citovaná Mluvnice češtiny II[10] uvádějí jako primární skloňovací typ stroj, tzn. např. tvar „v městysi“ upřednostňují před tvarem „v městysu“ (s již zmíněnou výjimkou tvaru lokálu množného čísla, kde doporučují tvar městysech). Všechny tři základní slovníky moderního jazyka českého (SSJČ,[7] SSČ,[8] PSJČ[6]) uvádějí dokonce pouze skloňování podle typu stroj.

význam

editovat
  1. obec větší než ves, ale menší než město

překlady

editovat

synonyma

editovat
  1. městečko

související

editovat

poznámky

editovat
  1. ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 2. (K–N). Praha : Academia, 1970. Heslo „městys, městis“, s. 343.
  2. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „městys“, s. 374.
  3. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „město“, s. 289.
  4. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „místo“, s. 365.
  5. ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2., nezměněné vyd. Díl II. K–O. Praha : Academia, 1990. Heslo „MĚSTIS“, s. 426.
  6. ↑ 6,0 6,1 Příruční slovník jazyka českého. Díl II. K–M. SN: Praha 1937–1938. Heslo „městys“, s. 794.
  7. ↑ 7,0 7,1 Slovník spisovného jazyka českého. Díl III. M–O. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1989. Heslo „městys“, s. 64.
  8. ↑ 8,0 8,1 8,2 MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „městys“, s. 177.
  9. ↑ KRÁLÍK, Jan. Úřad městyse v městysu. Naše řeč, 2007, roč. 90, čís. 1, s. 54. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  10. ↑ 10,0 10,1 PETR, Jan. Mluvnice češtiny. Díl 2. Tvarosloví. Academia: Praha 1986. Kapitola 1.1.2.1.3.1 Podtyp B, s. 309.
  11. ↑ Jazyková poradna. Na co se nás často ptáte. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, v. v. i., rev. 2012-10-11, [cit. 2013-09-30]. Kapitola městys. Archivovaná verze na web.archive.org. Dostupné online.
  12. ↑ 12,0 12,1 Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně Dodatku. Fortuna 1999
  13. ↑ ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Ottovo nakladatelství: 2005. ISBN 80-7360-288-1. Heslo „městys“, s. 282.
  14. ↑ Pravidla českého pravopisu. Academia 2006

externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wiktionary.org/w/index.php?title=městys&oldid=1197862“