mocnářství

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔt͡snaːr̝̊stviː]

dělení

• moc-nář-ství

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mocnářství	mocnářství
genitiv	mocnářství	mocnářství
dativ	mocnářství	mocnářstvím
akuzativ	mocnářství	mocnářství
vokativ	mocnářství	mocnářství
lokál	mocnářství	mocnářstvích
instrumentál	mocnářstvím	mocnářstvími

význam

1. (zastarale) stát, jehož hlavou je mocnář
   • Vévodský titul panovníkův po upevnění mocnářství Přemyslem Otakarem I. proměněn v dědičné království.
2. rakousko-uherská monarchie
   • V době, kdy lesy na řece Rábu v Haliči viděly utíkat přes Ráb rakouská vojska a dole v Srbsku rakouské divize jedna za druhou dostávaly přes kalhoty to, co jim dávno patřilo, vzpomnělo si rakouské ministerstvo vojenství i na Švejka, aby pomohl mocnářství z bryndy.

překlady

1. monarchie

   • němčina: Macht ž, Monarchie ž
2. —

synonyma

1. vladařství, monarchie
2. —

související

• mocnářský
• mocnář
• mocný
• moc