čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [ˈna.baɲ.t͡ʃɪt]

dělení editovat

  • na-ban-čit

etymologie editovat

Odvozeno od bančit pomocí předpony na-.

Odvozeno pravděpodobně od moravského baňa (rána, pohlavek).[1] To je potom asi onomatopoického původu, tedy podle zvuku bití.[2]

sloveso editovat

  • dokonavé
  • tranzitivní

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas nabančím nabančíš nabančí nabančíme nabančíte nabančí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
nabanči nabančeme nabančete
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné nabančil nabančila nabančilo nabančili nabančily nabančila
trpné nabančen nabančena nabančeno nabančeni nabančeny nabančena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý nabančiv nabančivši nabančivše

význam editovat

  1. (v obecném jazyce, expresivně) (nabančit + genitiv) (nabančit + dativ) namlátit; údery způsobit bolest a rány

překlady editovat

  1. namlátit

synonyma editovat

  1. (v obecném jazyce, expresivně) naflákat, napráskat, nasekat, (expresivně) nařezat, namlátit, zmlátit, natlouct, ztlouct, natřískat, (eufemisticky, expresivně) naplácat, (neutrálně) zbít, nabít, dát výprask

související editovat

poznámky editovat

  1. ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Báň, baňka, baňa. Naše řeč, 1986, roč. 69, čís. 4, s. 219-222. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bančit“, s. 66.