Ale Bohu budiž žalováno, oni nevzpomenou ve svém nadbytku, v němžto žijí, těch, kteří hlady hynou.[1]
Upadši sama do citelného nedostatku, ač nadbytkem nikdy neoplývala, zabývala se v hloubavém a badavém duchu svém chudinou nejvíce a všemi otázkami, jichž rozřešení by mohlo pomoci bídě.[2]