Díky Wintrovi se dozvídáme, že mezi noviníky a vetešníky existovala řevnivost. Ševci noviníci se totiž pouštěli také do oprav nošené obuvi a vetešníci naopak vyráběli obuv novou. Dokonce byla v 16. století zřízena komise, která měla tyto spory vyřešit sloučením obou řemesel.[1]
Už Vám někdo řekl: „Drž se svého kopyta!“ a nevěděli jste, kde máte na toho koně vzít peníze? Tak neváhejte a poznejte ševcovské kopyto. Staňte se na chvíli ševcovskými učni a společně s ševcem Prťavcem pronikněte do tajů umu verpánku, kopyta nebo flokování. Každý absolvuje učení svým vlastním výrobkem a stane se tak ševcem noviníkem.[2]
