obrubník

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔbrʊbɲiːk]

dělení

• ob-rub-ník

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	obrubník	obrubníky
genitiv	obrubníku	obrubníků
dativ	obrubníku	obrubníkům
akuzativ	obrubník	obrubníky
vokativ	obrubníku	obrubníky
lokál	obrubníku	obrubnících
instrumentál	obrubníkem	obrubníky

význam

1. zpevněný, zpravidla kamenný či betonový pás, který obvykle tvoří hranu mezi dvěma pásy pozemní komunikace
   • „Při průjezdu křižovatkou s kolejemi řidič služebního vozidla najel na obrubník a vozidlo poškodil,“ řekl mluvčí policie Jan Daněk.

překlady

1. zpevněný pás

   • angličtina (americká): curb
   • angličtina (britská): kerb
   • francouzština: bordure ž
   • němčina: Bordstein m
   • polština: krawężnik m
   • švédština: ren c

související

• obrubníkový

externí odkazy

• Článek Obrubník ve Wikipedii