čeština

editovat

výslovnost

editovat
  • IPA: [ˈɔtpɔrʊt͡ʃɪt]

dělení

editovat
  • od-po-ru-čit

sloveso

editovat
  • tranzitivní
  • dokonavé

časování

editovat
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas odporučím odporučíš odporučí odporučíme odporučíte odporučí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
odporuč odporučme odporučte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné odporučil odporučila odporučilo odporučili odporučily odporučila
trpné odporučen odporučena odporučeno odporučeni odporučeny odporučena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý odporučiv odporučivši odporučivše

význam

editovat
  1. (zastarale) doporučit[1]
    • Pán: Ale kde pak, takhle kdybyste měl třaskavé náboje. Příručí: Ty vám mohu odporučit, jsou s ocelovým pláštěm.[2]
  2. (zastarale) odkázat (na)[1]
    • Byla až v kanceláři knížete pána na Hluboké a stěžovala si, že má s těmi hajnými trápení. Tak jí odporučili porybnýho Jareše z ražické bašty. A co byste řekli, utopili jí ho při lovení rybníka, a měla s ním dvě děti.[3]
  3. (zastarale) dát do ochrany[1]
    • Komu odporučíš svou mladou ženu ?[1]
  4. (zastarale) vydědit[4]
    • Matka jej (staršího syna) ode všeho nápadu svýho odporučila a mladšímu všecko odkázala.[4]

poznámky

editovat
  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „Odporučiti“, s. 301.
  2. Jaroslav Hašek: Letní byt a poštovní erár
  3. Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
  4. 4,0 4,1 KOTT, František Štěpán. Příspěvky k česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. Dostupné online. Heslo „Odporučiti“, s. 249.