V Pasteurově ústavu Tuniském podařilo se (Umschau, 1909, p. 782) přenésti osypný tyf na opice, což se do té chvíle nikomu nepodařilo.[1]
Básník si vzpomněl na lidské oči opic a zastyděl se za to; ano, ale když ty oči jsou tak nečekaně a podivně lidské![2]
Výsledný kontrast je takový, že „bílí lidé jsou rozumní a v defenzivě“, zatímco „černoši jsou ošklivé vzteklé opice ovládané jen emocemi a snaží se ostatní fyzicky zastrašit“. Právě proto, že Mark Knight dva aktéry „vybělil“ a zbavil je konkrétních znaků, můžeme mluvit o tom, že obrázek sděluje na jisté podprahové úrovni obecnou pravdu. Situace je konkrétní a nezaměnitelná, ale vztahy mezi „bílými“ a „černými“ jsou zobecnělé.[3]
Tonda kamarádům nešpet ani slovem; že se něco stalo, uhodli teprve z nehorázné opice Tondovy, jakou až po tento osudný večer „u pekla“ ani neviděli, a co se stalo, dozvěděli se teprve druhého dne ráno, kdy se skandálem tím hýbal celý K—č.[4]
Když to selka přehlidla, drkla do muže, jenž zatím vyspal se z opice, jež tohoto dne v náležité vydatnosti byla mu dopřána bez vády.[5]
Článek Opice ve Wikipedii