orientace

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔrɪɛntat͡sɛ]

dělení

• orien-ta-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	orientace	orientace
genitiv	orientace	orientací
dativ	orientaci	orientacím
akuzativ	orientaci	orientace
vokativ	orientace	orientace
lokál	orientaci	orientacích
instrumentál	orientací	orientacemi

význam

1. schopnost nalézt potřebný směr, vědomí vlastní polohy v prostoru
2. natočení objektu vzhledem k určitým význačným směrům

překlady

1. schopnost najít náležitý směr či vědomí vlastní polohy

   • angličtina: orientation
   • francouzština: orientation ž
   • němčina: Orientierung ž
   • polština: orientacja ž
   • řečtina: προσανατολισμός m
   • slovenština: orientácia ž
2. natočení

   • angličtina: orientation
   • francouzština: orientation ž
   • němčina: Orientierung ž
   • polština: orientacja ž
   • slovenština: orientácia ž

související

• orientovat se
• orient
• orientovat
• zorientovat
• přeorientovat
• orientační
• orientačně

slovní spojení

• sexuální orientace

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-11-26]. Heslo orientace.
• Slovník spisovného jazyka českého [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-11-26]. Heslo orientace.

externí odkazy

• Rozcestník Orientace ve Wikipedii