češtinaEditovat

výslovnostEditovat

  • IPA: [ɔtt͡ʃiːm]

děleníEditovat

  • ot-čím

podstatné jménoEditovat

  • rod mužský životný

skloňováníEditovat

Substantivum singulár plurál
nominativ otčím otčímové
genitiv otčíma otčímů
dativ otčímu / otčímovi otčímům
akuzativ otčíma otčímy
vokativ otčíme otčímové
lokál otčímu / otčímovi otčímech
instrumentál otčímem otčímy

významEditovat

  1. nevlastní otec, matčin manžel nebo partner
    • Má rodiče, vlastní matku, ale otec jí umřel, když jí bylo devět let, bylo tomu osm let o Jiří. Matka se zase provdala — má otčíma.[1]
    • Za chlapcem zlostí rozzuřen zlý otčím dále chvátá, a když mu zmizel za dvorem, uzavřel za ním vrata.[2]

překladyEditovat

  1. nevlastní otec

synonymaEditovat

  1. nevlastní otec

poznámkyEditovat

externí odkazyEditovat

  •   Encyklopedický článek Otčím ve Wikipedii