otčina

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔttʃɪna]

dělení

• ot-či-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	otčina	otčiny
genitiv	otčiny	otčin
dativ	otčině	otčinám
akuzativ	otčinu	otčiny
vokativ	otčino	otčiny
lokál	otčině	otčinách
instrumentál	otčinou	otčinami

význam

1. (knižně) rodná země
   • Odešel z otčiny do ciziny.
   • Lze se domnívat, že ve Velké válce se již nebojovalo za otčinu, nýbrž daleko spíše za sobecké imperiální zájmy velmocí.
2. (zastarale) rodná obec
3. (zastarale) rodný dům, resp. statek či dědictví po otci

překlady

1. rodná země, vlast

   • angličtina: fatherland m
   • francouzština: patrie ž
   • italština: patria ž
   • latina: patria ž
   • němčina: Heimat ž
   • polština: ojczyzna ž
   • ruština: отечество s, родина ž, отчизна ž
   • řečtina: πατρίδα ž
   • turečtina: anayurt, vatan
2. —
3. —

synonyma

1. vlast, domovina, domov, rodiště, rodný kraj
2. domov, rodiště
3. grunt

poznámky

• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.
• MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „otčina“, s. 254.
• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-02-11]. Heslo otčina.