Možná hledáte on, , ón, òn, ôn, ön, òñ, oʻn, -on, -ön, on-, ön-, ON, õnn nebo oon.

čeština

editovat

výslovnost

editovat

dělení

editovat

etymologie

editovat

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce o, podobně jako naň, proň, veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním, tedy k zájmenu ono. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]

zájmeno

editovat
  • osobní
  • rod mužský nebo střední

význam

editovat
  1. (zastarale, knižně, nářečně) tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: o něho, o něj
    • Pozejtří přijde mládenec, uchystejte mu pokojík v prvním patře a dobře se oň postarejte, aby mu ničeho nechybělo.[2]

poznámky

editovat
  1. BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Karel Klostermann: Ze světa lesních samot