češtinaEditovat

výslovnostEditovat

děleníEditovat

  • zaň

etymologieEditovat

Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce za, podobně jako naň, , proň, veň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]

zájmenoEditovat

  • osobní
  • rod mužský nebo střední

významEditovat

  1. tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: za něho, za něj
    • …tu se matka skrze zástup tlačí, spěchá, co jí staré síly stačí, zaň orodovat.[2]

poznámkyEditovat

  1. BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Karel Havlíček Borovský: Král Lávra