pančovat

čeština

výslovnost

• IPA: [pant͡ʃɔvat]

dělení

• pan-čo-vat

etymologie

Z rakouského nářečního pantschen s onomatopoickým původem.

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	pančuji / (hovorově) pančuju	pančuješ	pančuje	pančujeme	pančujete	pančují / (hovorově) pančujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	pančuj	pančujme	pančujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	pančoval	pančovala	pančovalo	pančovali	pančovaly	pančovala
trpné	pančován	pančována	pančováno	pančováni	pančovány	pančována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	pančuje	pančujíc	pančujíce

význam

1. kazit nápoj ředěním

překlady

1. ředit

   • angličtina: adulterate
   • francouzština: frelater
   • němčina: panschen
   • španělština: aguar, bautizar

související

• pančování
• pančovaný