čeština editovat

výslovnost editovat

  • IPA: [pant͡ʃɔvat]

dělení editovat

  • pan-čo-vat

etymologie editovat

Z rakouského nářečního pantschen s onomatopoickým původem.[1][2]

sloveso editovat

  • nedokonavé
  • tranzitivní

časování editovat

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas pančuji / (hovorově) pančuju pančuješ pančuje pančujeme pančujete pančují / (hovorově) pančujou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
pančuj pančujme pančujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné pančoval pančovala pančovalo pančovali pančovaly pančovala
trpné pančován pančována pančováno pančováni pančovány pančována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný pančuje pančujíc pančujíce

význam editovat

  1. kazit nápoj ředěním

překlady editovat

  1. ředit

související editovat

poznámky editovat

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „pančovat“
  2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „pančovat“, s. 432.