parancs

maďarština

výslovnost

• IPA: [ˈpɒrɒnt͡ʃ]

etymologie

Výpůjčka z některého slovanského jazyka v okolí, kam z předpokládaného praslovanského *porǫčiti. Srovnej zejména rumunské poruncă téhož významu (jakož i příslušné sloveso porunci), dále např. chorvatské poručiti, poruka, české poruč, poručení, poručit.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	parancs	parancsok
akuzativ	parancsot	parancsokat
dativ	parancsnak	parancsoknak
instrumentál	paranccsal	parancsokkal
kauzál-finál	parancsért	parancsokért
translativ	paranccsá	parancsokká
terminativ	parancsig	parancsokig
esiv	parancsként	parancsokként
inesiv	parancsban	parancsokban
superesiv	parancson	parancsokan
adesiv	parancsnál	parancsoknál
illativ	parancsba	parancsokba
sublativ	parancsra	parancsokra
alativ	parancshoz	parancsokhoz
elativ	parancsból	parancsokból
delativ	parancsról	parancsokról
ablativ	parancstól	parancsoktól

význam

1. (ve vojenství, v právu) rozkaz, příkaz

slovní spojení

• letartóztatási parancs

fráze a idiomy

• kívánságod számomra parancs

související

• tűzparancs (rozkaz ke střelbě)
• napiparancs (denní rozkaz)
• hadparancs (válečný rozkaz)
• parancsnok
• elfogatóparancs (zatykač)
• parancsol (přikázat, velet, rozkazovat)
• parancsikon
• parancsszó (písemný rozkaz)