příkaz

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːkaz]
•  příkaz^{? • info}

dělení

• pří-kaz

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	příkaz	příkazy
genitiv	příkazu	příkazů
dativ	příkazu	příkazům
akuzativ	příkaz	příkazy
vokativ	příkaze	příkazy
lokál	příkazu / příkaze	příkazech
instrumentál	příkazem	příkazy

význam

1. pokyn, jehož splnění se bezpodmínečně očekává
   • Příkazy vydává velitel, ostatní musejí poslouchat.
2. (v informatice) textový zápis požadované akce počítače
   • Změnit aktuální cestu lze na povelové řádce pomocí příkazu cd.

překlady

1. povel

   • angličtina: order, command
   • finština: käsky
   • francouzština: ordre m
   • latina: mandatum s
   • němčina: Befehl m
   • polština: rozkaz m, nakaz m
   • slovenština: príkaz m
   • srbština (cyrilice): наредба ž
   • srbština (latinka): naredba ž
2. zápis akce počítače

   • angličtina: command
   • francouzština: commande ž
   • němčina: Befehl m

synonyma

1. rozkaz, povel, nařízení, (zastarale) befel
2. —

související

• přikázat
• přikazovat
• příkazový
• přikázání

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2012-10-24]. Heslo příkaz.

externí odkazy

• Rozcestník Příkaz ve Wikipedii