- IPA: [pɔɛnta]
- (v obecném jazyce) IPA: [pɔjɪnta]
Z francouzského pointe — špička, vyostření, pointa, které z latinského pūncta píchnutí odvozeného od slovesa pungere — bodat, píchat.
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
pointa
|
pointy
|
| genitiv
|
pointy
|
point
|
| dativ
|
pointě
|
pointám
|
| akuzativ
|
pointu
|
pointy
|
| vokativ
|
pointo
|
pointy
|
| lokál
|
pointě
|
pointách
|
| instrumentál
|
pointou
|
pointami
|
- překvapivý závěr vyprávění
- Pointa celého filmu byla opravdu vtipná.
- hlavní myšlenka, plynoucí ze závěru projevu
- Pointou jeho vyprávění bylo poučení o tom, že…
- passé simple třetí osoby jednotného čísla slovesa pointer
hornolužická srbština
editovat
| Substantivum
|
singulár
|
duál
|
plurál
|
| nominativ
|
pointa
|
poinće
|
pointy
|
| genitiv
|
pointy
|
pointow
|
pointow
|
| dativ
|
poinće
|
pointomaj
|
pointam
|
| akuzativ
|
pointu
|
poinće
|
pointy
|
| vokativ
|
pointa
|
poinće
|
pointy
|
| lokál
|
poinće
|
pointomaj
|
pointach
|
| instrumentál
|
pointu
|
pointomaj
|
pointami
|
- pointa
Článek Pointa ve Wikipedii